20090514

Jiný pohled na Henryho Greengrasse

Bloudím si to takhle po webech v záložkách a na co nenarazím JFK-Fans. Říkám si, proč bych to zase jednou za čas nezkouknul... bože, je to porno? Ano, lehce šokován jsem otevřel třetí díl původního JFK-Fans komiksu a pak už jsem jen pobaveně pročítal flame pod ním. Nedalo mi a přečetl jsem si i předchozí díly. V druhém dílu mě ale do očí udeřil nějaký ten druhý, třetí rámeček. Hlavní hrdina opět prolévá hrdlem další mojita. Nějak mi to do toho archetypu drsného chlápka nezapadalo... krom toho ještě ten jeho vztah k ženám byl divný. Zahrál jsem si tedy na pana Freuda a po zanalyzování pana Greengrasse jsem své poznatky formuloval do krátké povídky.

Greengrassovka

Petr „Tillion“ Nusko

Donald procházel potemnělými chodbami obrovského sídla mladého pána Greengrasse. Bylo pozdě, snad ke druhé hodině ranní, ale nijak mu to nevadilo. S pánovým životním stylem nebylo ponocování nic zvláštního. Tato noc však byla přece poněkud jiná. Hrabě se měl vrátit o mnoho dříve.
„Mladý pán se patrně zastavil v baru a uchvácen krásou jakési slečny podlehl svému libidu,“ řekl si Donald pro sebe. Nepředpokládal, že se jeho pán vrátí a vydal se tedy ke svému pokoji.
Byla tma, jen měsíc občas prosvitl velkými okny do poloprázdných chodeb. Klapot Donaldových kroků zvučně zněl v ostrém kontrastu s mrtvolným tichem nočního sídla. Donald se náhle zastavil, nevěda proč. Cosi ho vyrušilo z myšlenek. Zastavil se a zaposlouchal se do okolního ticha. Zaslechl cinkot skla dopadajícího na těžkou kamennou podlahu starobylého domu. A ještě něco, co ale nedokázal identifikovat. Vydal se za zvuky. Procházel obezřetně liduprázdnými chodbami provázen pouze zvuky před sebou. Musely se ozývat ze salónku za masivními dveřmi. Tiše přistoupil ke dveřím a levou rukou uchopil kliku. Poté, v pravé svíraje revolver, opatrně otevřel.
Nahlédl do místnosti a konečně rozpoznal zvuky, jež mu zavřené dveře nedovolily zařadit. Snad je nerozpoznal také kvůli jejich nezvyklosti. Vzlykání v tomto téměř prázdném stavení často neslýchával. Když byly dveře dokořán, nahlédl do místnosti. V krbu plál oheň a na židli před ním seděla temná postava. Kolem bylo několik sklenic, které házely po místnosti odlesky plamenů.
„Pane? Pane Henry, jste to vy?“ řekl Donald překvapeně. Postava před krbem sebou trhla.
„Donalde?“
Jak drsný hlas zazněl místností, Donald rychle schoval revolver a svižně vykročil k mladému pánovi. Byl shrbený, obličej povislý únavou a po tváři mu tekly slzy. Plakal. Jeho oblek od Huga Bosse byl zmačkaný, rukáv potrhaný a na košili téže značky byly zvratky. Henry Greengrass byl cítit mátou, limetkou a bílým rumem. Byl opilý. Donald k němu přistoupil, svlékl mu sako i košili a přikryl ho povlakem strženým z blízké pohovky.
„Co se stalo, pane Henry?“ zeptal se hlasem plným starostí.
„Je to v hajzlu, Donalde,“ pravil Greengrass a na chvíli se odmlčel „Všechno je v hajzlu. Už to prostě nemůžu dál vydržet.“
„Pane Henry, jste opilý. Měl byste jít spát.“ opáčil Donald, ale Henry nerušeně pokračoval.
„Už nemůžu. Prostě ne. Všechny ty ženský. Ty tisíce ženskejch. Kurva, proč?“ ptal se sám sebe tragicky.
„Pane, já nevím, zda jsem ten pra…“ chtěl říci Donald, avšak hrabě hlasitě a rázně odsekl.
„Ani jednu… ani jednu. Nikdy jsem žádnou nemiloval.“ vzlykal a pozvedl k ústům prázdnou sklenici. „Do hajzlu!“ zakřičel a hodil s ní o zeď. Sklenice se rozbila na tisíce kusů a všude se rozlétly úlomky skla, drcený led a lísky máty. Hrabě chvíli hleděl na zeď, poté složil hlavu do dlaní a ještě více se rozvzlykal.
„Pane Henry,… pane, já…“ Donald nevěděl, co by měl říct.
Henry zvedl hlavu a upřel své modré oči na Donaldovu tvář. „Víš, nikdy mi na žádné z nich nezáleželo. Nikdy mě ve skutečnosti nezajímaly.“
„Pane, já to nechápu… Vy říkáte, že…?“ nechtěl věřit Donald.
„Ano…“ vzdychl. „To jednání dnes vůbec nešlo tak, jak mělo. James… nevím, co se s ním stalo. Prostě odešel. Kurva, odešel! Rezignoval a zmizel.“ vzlykal stále hlasitěji Henry. „Nemůže firmu opustit… Nemů… nemůže mě opustit. Já ho…“ Henry najednou zmlkl. Chvíli se prázdným domem se nesl jen praskot ohně. „Já ho miloval.“
„Vy? Vy jste ho…?“ nevěřícně šeptal Donald. „Vy jste přece nikdy nebyl… Vy jste nikdy nebyl teplej. Je to… je to proti přírodě! Je tou rouhačství, odporné zvěrstvo!“
„Donalde, ne!“ bránil se hrabě „Už to nemohu dál skrývat. Snažil jsem se změnit. Snažil jsem se to se ženami zkusit, ale nemůžu. To prostě nejsem já.“
„Vy jste teplouš? Copak jsem se o vás staral tak málo, když vám zemřeli rodiče? Co se vám to stalo? Váš otec by se za vás styděl!“ Donald přešel v drsný řev. Takhle ho Henry neznal. „A díky Bohu, že vaše matka je mrtvá… tímhle byste jí zabil!“
„Nemluv takhle o mé matce!“ řekl Henry a v ruce se mu náhle ocitla pistole, která byla ještě před chvílí pohozená mezi sklenicemi od mojita. Henry stál se zbraní v ruce a mířil na starého komorníka. Náhle se mu zatočila hlava a zakymácel se. Donald pohotově napřáhl ruku, aby ho podepřel, ale vzápětí zazněl výstřel.
Zeď za Donaldovou hlavou se zbarvila do ruda.
Chvíli ještě stál. Poté se pomalu sesunul k zemi.
Bylo ticho.
Když si Henry uvědomil, co se stalo, klekl si do střepů a uchopil komorníkovo bezvládné tělo.
„Proč ses pohnul… proč tak prudce?“ plakal a kýval se s Donaldem v náručí. „A proč jsi mě nepřijal… takovýho jakej jsem. Byl jsi pro mě jako otec!“ křičel. Poté si přiložil pistoli ke spánku… a zazněl druhý výstřel.


Konec

3 komentáře:

sea řekl(a)...

poněkud... netradiční pojetí... ale není to špatně napsané. ;-)

Brmboš řekl(a)...

Líbí se mi to.
Jen aby to nebylo kontroverznější něž ten komiks, který mě mimochodem nijak pohoršující nepřišel.

Tillion řekl(a)...

Co je na tom kontroverzního? Co já si pamatuju, homosexuálové už nejsou upalováni, naopak, někteří se dokonce berou. Po tom "zbožňuju mojita" mi to docvaklo a do té postavy mi to sedělo.

Ke komiksu: Nepřišel mi pohoršující. Spíše dost pubertální a hloupý. Sex v komiksu jo, ale decentně. Jako příklad bych dal scénu z Pokání. Nebyla to žádná drsná soulož, nebylo tam nic vidět a stejně to působí lépe než detailní záběr na... vždyť víš co všechno.